V srpnu 1914 vznikla Česká družina, kterou 20. srpna schválila vojenská rada. V pozadí všeho byla politická činnost československých spolků a jejich snaha projevit loajalitu carovi (Češi na Rusi byli rakouští poddaní a proto jim hrozila internace a deportace na Sibiř).
Cílem bylo, aby Češi nabíraní do ruské armády nebyli rozptýleni po jednotkách, ale tvořili jednu jednotku, později zařazenou pod Kyjevský válečný okruh, v síle jednoho praporu o dvou četách (540 dobrovolníků). Té velel podplukovník Lotocký. Později měla 4 roty a velel jí pplk. Sozentovič. Slavnostní přísaha proběhla 11. října na Sofijském náměstí (dle tehdejšího ruského kalendáře v den Sv. Václava 28. září 1914, s předáním a svěcením svatováclavského praporu, kterýžto výjev je znám i ze zelené prvorepublikové poštovní známky), 22. října byli Češi posláni na frontu.
Česká družina byla připojena k vojsku generála Dimitrijeva k III. armádě v Haliči. Po přesunu do Radziwilova vyrazila družina k Brodcům, k rakouským hranicím. Ty překročila 27. října 1914.
Dne 8. listopadu, na výročí bitvy na Bílé hoře, vykonal generál Radko Dimitrijev přehlídku České družiny. Postupně se z České družiny stala divizní rozvědka. České jednotky prováděly bojový průzkum a sběr „jazyků“. Mimo jiné dělaly i propagandistickou činnost, zaměřenou na slovanské národnosti v rakouských bojových jednotkách.
Do prvních bojů se jednotka zapojila 14. listopadu u Tarnova, 16. listopadu u Biele na Dunajci, 18. listopadu u Radlova. 19. listopadu následovala srážka s maďarskými husary u Niedziliesky (první bojová akce).Veritas Vincit